Štítek: děti

Máš to za sebou. To těžký už bylo. Je to dobrý. Nádech, výdech, nádech, výdech, běží mi hlavou.

Rutině jsem se přepravila k autu s pozorností na prudký déšť, který mě smáčel. Vděčně jsem poděkovala Bohu, že jsem nedostala pokutu, ani nezablokovala žádný náklaďák, který by tou úzkou cestou k dolině chtěl dojet do kovošrotu. Drama, které se odehrávalo předtím by mohlo perfektně znázorňovat sitkom o obyčejných matkách a jejich výkonech, které denně sehrávají při dopravě dětí do školy nebo ze školy. Možná by pak na to mohly vzít manžela do kina a ukazovat mu na plátně, co denně zažívají a získat uznání. Nebo si promítnutím vlastního filmu uvědomit, že si jejich denní režim zaslouží reformu. Děti do školy vozím denně už řadu let, letošní školní rok začal neobvykle – protože si Filip (prostřední syn) poslední den prázdnin podvrknul kotník.

Padla sedmá, poslední holčičku jsme doprovodili domů, skončila dceřina oslava – vytoužená a vydařená – přišly všechny kamarádky, alternativa vnitřního programu děti zabavila a pokojně jsme odpolednem propluli bez úrazu, breku nebo hádky. Vděčně dojídám okraje dortu a dochází mi, že mámy jsou hrdinové – poté co obstojí dešti, práci, úkolům, zvládnou ze stejných surovin upéct jiný dort rok, co rok a tvářit se u toho, že to bude velké překvapení!